Mladší žáci „B“ na PHC

0
104
PHC – turnaj nasbíraných zkušeností

Tak jsme tu měli zase Velikonoce. A každý správný fanoušek úvalské házené ví, co to pro mnohé hráče TJ Sokol Úvaly znamená. Hlavně sbírání zkušeností se světovou házenou, ale také emoce jako radost z vítězství či smutek z prohry a pro rodiče naježděné kilometry po Praze a emotivní fandění našim hráčům z tribun.

Pro mě a pro můj tým mladších žáků II. (ročník 2007) se PHC ukázal zase v nejlepším světle. I přes 5 prohraných zápasů a 2 vyhrané (z toho jeden kontumačně), odcházím s pocitem spokojenosti a spokojeni by se svými výkony měli být rozhodně i hráči, kteří bojovali a předváděli, co se již za pár let v úvalském klubu naučili. A potěšující bylo, že naše výkony měly vzrůstající tendenci.

Pojďme si turnaj shrnout den po dni. 

V pátek jsme se měli utkat se třemi týmy z ciziny. Všem bylo jasné, že to zápasy nebudou jednoduché. I tak jsme do haly dorazili plni optimismu. Náš první den jsme trávili v Radonicích, kde je poklidná hala dost vzdálená od centra Prahy. První zápas jsme měli hrát již od 8:50, a tím vlastně otevřít celý turnaj PHC, protože to byl první zápas na této hale. Po kvalitní předpřípravě před zápasem se ale náš soupeř nedostavil. Tím měl být tým HC Chardafon z Bulharska. Kluky sice potěšily lehce získané body za kontumační vítězství, ale přeci jen chybělo uspokojení z možnosti si konečně na tom „Pragáči“ zahrát. Díky získanému času jsme se rozhodli vyjet do turnajového centra, které bylo jako každoročně v Galerii Harfa. V turnajovém centru jsme si dali 45 minutový rozchod, aby si kluci mohli koupit tričko a zahrát hry, které tam byly. Ještě předtím jsem ale vyhlásil celoturnajovou hru o baťoh právě s logem PHC 2019. A hned jsme dali první soutěž. Kluci měli za úkol sepsat za 3 minuty co nejvíce českých extraligových klubů. Nejlepší z nich si vzpomnělo na 5 klubů, ovšem někteří věděli jen 1. Třeba spíše znají ty světové kluby. 😊 Po turnajovém centru jsme dali společný oběd na střeše Harfy a ještě si stihli venku zahrát na schovávanou a také další soutěž o baťoh. Tentokrát to byla soutěž v rovnováze.  A zpět na halu, venkovní rozběhání a ve 13:30 naběhnout na tým Comite Doubs Handball. Bohužel, tento zápas nebyl v naší režii. S týmem z Francie jsme zaostávali v rychlosti, ale i v technice. A také, jako po většinu turnaje, jsem zjistil asi naši největší slabinu a tou byla obrana. Je důležité si uvědomit, že zápas vyhrává obrana. Nejde o to vsítit branku, protože tu stačí vždycky vsítit jen o jednu více než soupeř. Byli jsme nedůrazní a občas naší obranou soupeři procházeli velice snadno a náš nešťastný brankář s tím už nemohl nic udělat. Společně s obranou byl ještě náš problém v proměňování vyložených šancí. A pokud nefunguje obrana, musíme právě tyto šance proměňovat. Konec zápasu kluci už odevzdali soupeřům a i díky tomu bylo skóre v náš neprospěch 6:32. Po zápase jsme si promluvili a vše vyjasnili. Jelikož nás další zápas čekal již v 16:25, rozhodli jsme se zůstat na hale. Kluci chvíli odpočívali a pak využili volného travnatého prostoru kolem haly a hráli vybíjenou a další. Trenéři a rodiče odpočívali na dece. Uběhlo to jako voda a už jsme stáli na palubce proti budoucímu vítězi skupiny. Skóre 7:28, které na konci bylo na ukazateli, však neodpovídalo hernímu projevu našeho družstva. Kluci bojovali celý zápas. Bohužel, hodně individuálních ztrát (špatná přihrávka, driblink u protihráče atd.) nám neumožnilo vsítit více branek. Soupeř naše chyby trestal také nespočtem rychlých útoků, kterým jsme nedokázali zabránit.  Na konci zápasu jsem udělal chybu, kdy jsem zkusil hru v 7 hráčích v poli. Mojí nezkušeností a špatným rozhodnutím, kdy jsem chtěl klukům ukázat něco nového, jsme dostali 2 branky přes celé hřiště. A zbytečně pak kluci byli rozladění, i když odehráli pěkný zápas, který ocenili i hráči našeho „Áčka“ mladších žáků a naši ostatní fanoušci hlasitým potleskem. Po tomto zápase jsme všichni jeli utahaní domů.

Sobota

V sobotu jsme se sešli až po obědě, kde se v hale Strašnice naším dalším soupeřem a prvním v tomto dni stal tým HBC Strakonice 1921. Soupeř nás od začátku překvapil vysoce vytaženou obranou, na co jsme museli zareagovat a naštěstí kluci pochopili, že se každý musí hýbat. Důležité tentokrát bylo uvolnění bez balónu. Kluci zareagovali rychle a zvládli jsme až do 10. minuty se soupeřem držet krok (6:4), ale poté nám soupeř začal utíkat.  Ke konci zápasu se nám podařilo vsítit pár hezkých branek a vývoj zápasu jsme zdramatizovali. Konečné skóre 8:19 a zatím náš nejlepší výsledek. Po tomto zápase jsme vyrazili na laser game. Klukům se to moc líbilo, a tak jsem výsledky započítal do naší soutěže o baťoh. Poté jsme na stejném místě ještě dali turnaj ve fotbálku, stejně tak do soutěže, a vyrazili zpátky do haly. Tam se kluci nadlábli pizzy, kterou nám rodiče zakoupili. A už nás čekal poslední zápas ve skupině proti týmu SK Žeravice. Naše ambice na tento zápas byly vysoké. Zvláště po zjištění, že nás čeká zápas o „všechno“. Pokud bychom vyhráli, mohli jsme stále ve skupině skončit na 4. místě a tím postoupit z prvního místa do play-off B. Přemýšlel jsem nad tím, zda kluky o této skutečnosti informovat. Nakonec jsem se rozhodl, že ano, aby kluci získali zkušenosti s „velkým“ zápasem. Do zápasu jsme vstoupili velice aktivně a, bohužel, pouze nízká procentuální úspěšnost střelby dovolila soupeři odskočit. Během zápasu nám již docházely síly a, i přes veškerou snahu našich borců, bylo konečné skóre 5:16. Musím určitě zmínit, že nás na tomto turnaji hodně limitoval počet hráčů. K počtu hráčů se ještě vyjádřím v konečném shrnutí. Naše prohra nám určila 6. místo ve skupině a ranní nedělní zápas na Chodově.

Neděle

8:15 hala Campanus a naši borci se pouštějí do souboje v play-off B. Naším soupeřem je TJ Lokomotiva Vršovice II. Upřímně řečeno, byl to zápas plný chyb. Spoustu obdržených laciných branek a neskutečně mnoho zahozených šancí branky vsítit. Po 8 minutách jsme prohrávali 1:3. Poté se ale zaskvěl několika zákroky náš brankář a my jsme mohli srovnat krok. Do 20. minuty bylo skóre 6:6. V tu dobu si konečně kluci uvědomili, že jsou na hřišti a opadla z nich nervozita. Vlítli na soupeře a 4 brankami za sebou konečně ukázali, že to měl být od začátku zápas v naší režii.  Vítězství 12:7 a naše první oficiální vítězství na PHC. Odměna pro kluky byla sladká v podobě odjezdu na plavecký stadion Šutka, kde strávili hodinu a půl skákáním, plaváním a odreagováním. Tam nás také čekala poslední soutěž v plavání, která se započítávala do soutěže o baťoh. A ve 14:40 další zápas proti RK Poreč II na hale Altron Krč. Zápas před námi hrálo naše Áčko, takže kromě rozcvičení a rozběhání jsme ke konci bouřlivě společně se všemi rodiči naše hráče podporovali. Bohužel, ti prohráli a teď čekal zápas nás. Snažil jsem se, aby kluci nevnímali prohru kluků předtím, ale i tak byla cítit určitá nervozita. Kluci se ale do zápasu vrhli po hlavě. Dokázali si vytvořit spoustu šancí, které jsme, bohužel, nedokázali proměnit. Byla to jedna spálená šance za druhou. To určilo skóre o poločasu 1:7, což tedy vůbec neodpovídalo průběhu zápasu. Prvních pět minut druhého poločasu nás ve hře držel skvěle chytající brankář Jakub Rusek i konečně zpevněná obrana, kde se na hrotu ukázal hráč Vojtěch Korbelář a jeho skvělé čtení hry, ukázkové posouvání a přebírání hráčů. Na krajních spojkách Pavel Zelený, Alexandr Pitkevič a Adam Zahurský, kteří se podle potřeby střídali na pozici křídla, stejně tak již zmiňovaný Vojtěch Korbelář. Na pivotu ukázal svoje kvality Lukáš Voříšek, který svojí bojovností a správným vyražením pro míč byl hráčem na správném postu. Musíme říct, že přihrávky do pivota nás šlechtily celý turnaj. Bylo jich opravdu dost a, i když ne všechny vyšly, je dobré, že kluci pivota vidí. V pátek se ve skvělém světle ukázal Daniel Horčičák, který má opravdu rychlé nohy a na pozici křídla byl opravdu výborný. A v neposlední řadě Adam Černovský, který je skvělý univerzál a zvládnul zastoupit v pivotu Lukáše Voříška či ukázat, že umí i na pozici křídla. Rovněž v bráně den za dnem stupňujícími se výkony  Jakub Rusek, který nás poslední dva zápasy držel ve hře. A abych nezapomněl, velikým hráčem je také Lukáš Hájek, který se dokázal prosadit svojí průbojností i v zápasech s těžkými soupeři, a to až za cenu zraněného kotníku. Zpět k zápasu, kdy jsme ve 20. minutě chytli pomyslné kormidlo zápasu my a dokonce protihráče v poslední desetiminutovce přehrávali. Prosazovali jsme se ze všech postů. Střelbou z pivota (Lukáš Voříšek), uvolněním spojky (Pavel Zelený), z pozice křídla (Saša Pitkevič), či rychlého úniku Vojty Korbeláře. Konec zápasu se nám opravdu vydařil. Tvrdá obrana a zlepšující se střelba nakonec zapříčinily konečné skóre 6:14 a také naše nejlepší představení na PHC.

Kluky jsem po zápase chválil a děkoval za předvedené výkony. Kluci každý zápas podávali lepší a lepší výkon. Pro kluky je (a měl by být) turnaj Prague handbal cup vlastně vyvrcholením jejich celoroční házenkářské přípravy. Je opravdu škoda, že se ho zúčastnilo pouze 9 hráčů v pátek a v ostatní dny už pouze 8 hráčů. Pro kluky byl turnaj extrémně náročný hlavně malou možností střídání. Dalším problémem bylo zranění Lukáše Hájka, kterého jsem poté již musel šetřit. Vyčerpání na konci turnaje bylo opravdu velké. Pro příští rok je potřeba počítat s tím, že prostě úvalská házená o Velikonocích žije PRAGUE HANDBALL CUPem.

Pokud jde o soutěž o baťoh, tak tu opravdu těsným rozdílem vyhrál Lukáš Hájek následovaný Lukášem Voříškem a Adamem Záhurským, kteří měli stejný počet bodů.

Děkuji všem hráčům ještě jednou za společně strávené dny i za to, že ukázali to nejlepší, co v nich je. Minimálně stejně velké poděkování patří rodičům, kteří se o nás po celý turnaj starali a všude nás vozili.

Díky a zas příští rok na PHC!