Naši starší žáci se o Velikonocích již tradičně zúčastnili Prague Hanball Cupu, jednoho z největších halových turnajů na světě (letos 627 týmů). Již rozlosování slibovalo velmi zajímavé zápasy ve skupině. Dostali jsme soupeře z házenkářsky nejvyspělejších zemí světa (Německo, Švédsko, Dánsko) a k tomu švýcarský tým, který se účastní pravidelně Ligy mistrů mužů a moravský Zlín, letošního soupeře z Žákovské ligy.

K prvnímu utkání jsme nastoupili v pátek před polednem v hale v Dubči proti švýcarskému družstvu Kadetten Schaffhausen II. Kluci k utkání přistoupili velice odpovědně a od začátku dávali soupeřům najevo převahu, zejména v obraně. Agresivním přistupováním a dobrým pohybem nedávali útočícím Švýcarům moc příležitostí k zakončení. Naopak v útoku jsme se do šancí dostávali, zejména díky dobrému pohybu a přímočarosti, a taky je úspěšně proměňovali. Dařily se nám i secvičené kombinace a signály. Náš náskok do poločasu narostl na 8 gólů. O vítězi tak nebylo pochyb a mohli jsme kluky na hřišti prostřídat, aby si odpočinuli a aby si zahráli všichni i z lavičky. Nakonec jsme zvítězili 16:11.

V odpoledním druhém utkání v Dubči nás čekal švédský tým Lugi HF IV. Kluci do něj nastoupili se stejnou vervou jako dopoledne. Od začátku byli favorizovanému soupeři více než vyrovnaným soupeřem. Skóre se přelévalo z jedné strany na druhou. V polovině poločasu nám ale soupeř od stavu 4:4 utekl na 4:7. Chlapci ale zabojovali, ještě přitvrdili v obraně, několika zákroky jim pomohl i Tomáš Šubrt v brance. Do konce poločasu jsme dostali už jenom jeden gól a šňůrou pěti vstřelených gólů jsme nakonec poločas vyhráli 9:8. Druhá půle pokračovala v podobném duchu. Bohužel za stavu 10:10 musel pro zranění odstoupit Michal Hájek. Obrana pak už nebyla tak neprostupná a v útoku nám scházela jeho tvořivost. Soupeř toho využil k postupnému vybudování náskoku. Před koncem utkání se zranil i Tomáš Šubrt, kterého ale dostatečně nahradil Petr Demjanovič. Zejména střelecká nemohoucnost v druhém poločase (jenom tři vstřelené góly) znamenala prohru a konečné skóre 12:18.

V třetím podvečerním utkání nás opět v Dubči čekal další silný soupeř, dánský Køge Håndbold I. Do duelu jsme nastoupili bez opor Michala Hájka a Tomáše Šubrta. Kluci ale ukázali, že je dokážou plně nahradit, a že zejména u Michalovy absence se jedná jenom o psychologický problém. Když jsou na to kluci připraveni, tak ho dokážou zastoupit.

Začali jsme velmi bojovně a se soupeřem jsme drželi krok jak v bojovnosti, tvrdosti obrany a aktivitě v útoku, tak i ve skóre. Za stavu 4:4 jsme se dokonce dostali do dvoubrankového trháku. Soupeř sice manko brzy smazal, ale do konce poločasu jsme mu už nedovolili velmi dobrou obranou, podpořenou několika dobrými zákroky Petra Demjanoviče v brance, skórovat a sami jsme třemi vstřelenými góly uzavřeli poločasové skóre na 9:6. Ve stejném duchu jsme pokračovali i v druhé půli a během šesti minut jsme náš náskok zdvojnásobili na šest gólů a o vítězi bylo v podstatě rozhodnuto. Do konce utkání jsme mohli opět nechat zahrát i některé hráče z lavičky a nakonec jsme zvítězili 17:12.

Výsledek to byl velice důležitý pro další průběh turnaje a dával nám šanci pořád bojovat o postup do playoff „A“, což by pro náš tým byl obrovský úspěch.

V sobotu odpoledne nás ve Strašnicích čekala poslední dvě utkání ve skupině. Nejdříve s německým týmem Achalm-Nagold. Soupeř to byl velice silný a dokonce i pozdější vítěz naší skupiny. Těsně před utkáním náš tým oslovila televize PHC s akcí pro kluky. Bohužel jsme se jí zúčastnili, což mělo na náš výkon velmi negativní vliv. Kluci byli na začátku nedostatečně rozcvičení, ale hlavně nesoustředění a možná se na nich projevila i nervozita ve velice bouřlivé atmosféře vytvořené fanoušky z Německa. Soupeř přitom od začátku nekompromisně trestal naše sebemenší chybičky a těch tentokrát bylo docela dost. Zejména špatné postavení, pohyb a spolupráce v obraně, kdy jsme soupeřovy hráče nechávali střílet a skórovat z velmi snadných pozic. Velice rychle skóre narostlo na 0:5 a nepomohlo nám ani střídání brankářů. Oba sice měli i několik zákroků, ale šancí soupeře bylo strašně moc a ten je dokázal nekompromisně proměňovat. V útoku jsme se sice dostávali i do střelby, ale většinou ve velmi složitých pozicích, z kterých bylo hodně těžké skórovat. Alespoň jsme se ale snažili prodírat do šestky, z čehož pramenily sedmimetrové hody. Ty jsme dokázali proměnit čtyři ze šesti příležitostí. Po poločasu 3:9 a prostřídání v druhém jsme nakonec prohráli zaslouženě 8:20.

V podvečer nás ve Strašnicích čekal poslední zápas ve skupině s týmem HC Zlín. Vzhledem k vývoji ve skupině jsme do zápasu s velmi silným soupeřem (zatím 7. místo v Žákovské lize) nastupovali s tím, že i prohra rozdílem tří branek nám zajistí třetí místo a postup do playoff „A“. Ale věděli jsme, že vysoká porážka (o osm gólů a více) bude znamenat až páté místo ve skupině a tím i horší pozici do playoff „B“. Opět jsme nastoupili bez Michala Hájka, ale tentokrát odhodlaní bojovat o každý gól. Byli jsme podpořeni i perfektně fandícím „úvalským kotlem“. To bylo znát od začátku, kdy jsme se rvali o každý míč, každý útok soupeře byl pro naši obranu boj s velmi rychlými a fyzicky vyspělými útočníky. V útoku jsme se drali do zakončení, velmi nebezpečný pro soupeře byl zejména náš nacvičený rychlý přechod do útoku, kdy to pokaždé hrozilo gólem. Jenom škoda, že to kluci nehráli častěji. Výsledek byl od začátku velmi vyrovnaný, vedli jsme sice 4:2, soupeř ale otočil na 4:5. Nám se ještě jednou povedlo dostat do vedení 6:5. To bylo bohužel ale naposled v utkání. Soupeři jsme však nedovolovali získat náskok. Ještě dvě minuty před koncem poločasu jsme snížili na rozdíl jediné branky. Pak však soupeř po našich chybách dvakrát skóroval a poslední chyba přišla pár vteřin před závěrečným hvizdem. Vypadalo to na neškodnou devítku po uplynutí času. Nejlepší hráč soupeře z ní však dokázal skórovat. Poločas jsme tedy prohráli 10:14. Vypadalo to na boj už jenom o čtvrté místo. Posbírali jsme však poslední zbytky fyzických i morálních sil a dále bojovali o každou branku. Jak v obraně, tak i v útoku. Na každou branku soupeře jsme dokázali stejně odpovědět. Čtyři minuty před koncem jsme dokonce dokázali skórovat dvakrát za sebou a skóre snížit na kýžený rozdíl tří branek (16:19). To jsme drželi až do poslední minuty, kdy nejlepší hráč soupeře dokázal opět skórovat, dokonce dvakrát, a to už jsme dokázali jenom zkorigovat, taky kuriózně, devítkou po uplynutí hrací doby. Kluci si ale zaslouží obrovskou pochvalu za neutuchající bojovnost, zejména v obraně a v útoku za dravost a ochotu jít do „mlýnice“ tvrdé a urostlé soupeřovy obrany. Byly tam samozřejmě i chyby, zejména technické a občas nekvalitní střelba. To ale kluci nahrazovali zvýšeným úsilím, které jim přineslo velmi přijatelný výsledek s velmi silným soupeřem. Konečná prohra 17:21 byla tentokráte opravdu se ctí. Nebyla to jenom prázdná fráze, byli jsme opravdu důstojným soupeřem, což uznal i trenér Zlína.

Vzhledem k předchozím výsledkům jsem ve skupině skončili na pěkném čtvrtém místě a v neděli nás díky tomu čekalo výhodnější nasazení v pavouku playoff „B“. Hráli jsme až odpoledne na nám známém místě – v Dubči. V prvním kole nás čekal francouzský soupeř Hilsenheim. Byli jsme již v pozici, kdy každá prohra znamená konec v turnaji. Kluci proto do utkání nastoupili opět s velikým odhodláním a v plné sestavě, ale bohužel i s velkou nervozitou. Od začátku byla zřejmá naše herní i fyzická převaha, ale my jsme notnou dobu nebyli schopni ji přetavit v dostatečný náskok. Ještě čtyři minuty před koncem poločasu byl stav vyrovnaný 4:4. Pak se ale konečně projevila naše převaha zejména v obraně a soupeři jsme již nedovolili do konce půle skórovat, zatímco nám se to povedlo ještě třikrát. Poločas jsme tak vyhráli 7:4. V druhém poločasu jsme za prvních osm minut zvládli navýšit náš náskok jen o jeden gól, pak jsme ale „zavřeli“ obranu a šňůrou šesti branek v řadě utkání rozhodli. To už byli na hřišti i hráči z lavičky, přesto se naplno projevila naše větší herní vyspělost. Utkání jsme pak bez problémů dovedli k jasnému a zaslouženému vítězství 18:10 (Zápis z utkání ZDE)

K dalšímu utkání vyřazovací části (osmifinále) jsme měli nastoupit proti týmu TJ Sokol Velké Meziříčí. Soupeř však bohužel (bohudík?) za námi přišel s tím, že potřebuje odjet domů, utkání jsme tedy vyhráli kontumačně a postoupili bez boje. Turnaj se nám tak prodloužil až do nedělního večera, kdy nás čekalo čtvrtfinálové utkání. V tom jsme nastoupili proti soupeři z Dánska, týmu Amager Håndbold I. Do zápasu jsme rozhodně nevstupovali jako favorité, soupeř podle předchozích výsledků a zejména podle předváděné hry očekával snadné vítězství. My jsme ale sehráli naše naprosto nejlepší utkání na celém turnaji. Bylo podpořeno skvělou atmosférou v hale, tvořenou nejen našimi a soupeřovými fanoušky, ale konečně i naší lavičkou, která se taky nechala strhnout vynikající atmosférou a velmi vyrovnaným a lítým bojem na hřišti. V prvním poločasu ani jeden z týmů nezískal více než jednogólové vedení a výsledek po úvodních patnácti minutách byl vyrovnaný (5:5), zejména díky naší skvělé obraně, která dokázala přerušovat rozběhané kombinace soupeře a zastavovat i jejich nejlepšího hráče a střelce. Velmi vyrovnané utkání pokračovalo i v druhém poločasu, ale vývoj skóre už byl o něco divočejší. Nejdříve jsme se dostali my do dvougólového vedení, soupeř ho však třemi góly otočil a to se opět povedlo i nám. Čtyři minuty před koncem zápasu jsme tak vedli 9:8. Soupeř však záhy vyrovnal a utkání spělo k remízovému konci a rozstřelu. Bohužel jsme však v poslední minutě neubránili další soupeřovu akci, ten se tak dostal do vedení a vypadalo to na smolnou a těsnou porážku. My jsme ale stihli odvolat brankáře a poslat do hry sedmého hráče a kluci skvěle zahranou kombinací do pravého křídla, na Vojtu Václavíka, který zvládl v posledních vteřinách vyrovnat. Kluci i naši fanoušci měli ohromnou radost, ale bohužel před nimi byla ještě jedna obrovská překážka – rozstřel (shoot-out). Je to specialita PHC a specifikum tohoto turnaje, kdy místo sedmiček následuje rozstřel v trhácích. Na každé straně se vybralo pět střelců, kteří musejí chytit ze vzduchu přihrávku přes celé hřiště a následně skórovat. Nám se to povedlo bohužel jen třikrát a soupeři čtyřikrát, takže jsme po dvou letech zažili opětovné zklamání a přišli o postup do pondělních bojů nejtěsnějším možným způsobem.

Za celý turnaj patří klukům obrovské poděkování za skvělé výkony a úžasný přístup jak k utkáním, tak i k reprezentaci úvalské házené a to jak hrou, tak i jejich chováním. Sehráli jsme sedm úžasných a velmi náročných zápasů, z nichž tři byly vítězné, jeden skončil remízou, dva prohrou po boji a vyrovnaném průběhu a jen u jednoho se dá říct, že jsme prohráli jednoznačně. Velký dík patří také rodičům a početnému fanklubu za skvělou podporu fanděním, ale hlavně podporu v rozvozu kluků na utkání i na jednotlivé atrakce PHC. Tady se patří poděkovat i Tomáši Skřivanovi za podporu na lavičce a v rozvozu kluků naší báječnou bílou dodávkou, která bohužel dosud nemá jméno (námět pro návrhy? :-)).

Kdo očekává výčet jednotlivých jmen, toho zklamu – pochvalu si totiž zaslouží absolutně všichni, a to jak „tradiční opory“, tak i všichni ostatní kluci, kteří je v některých utkáních střídali. Někteří si zahráli více, jiní méně (pro ty bude možnost více si zahrát na jaře v krajské soutěži), ale všem bez rozdílu patří ještě jednou poděkování za předvedené výkony a skvělou reprezentaci úvalské házené.

Zvláštní poděkování patří Honzovi Viktorovi a Sebastianovi Šiklovi za skvělou reprezentaci úvalské házené (speciálně brankářů) v týmu Příbrami.